Ranní rychlovka s Jiřím Šedkem

Kdo je Sandro Cazzato?

• Jiří Šedek

Share episode

V dnešní Rychlovce nahlédneme do světa člověka, který zásadně ovlivnil můj růst — Sandra Cazzata. Mentora, lídra a vizionáře, který dokázal během pouhých čtyř let vybudovat největší síť v Evropě o více než 170 000 lidech.

SPEAKER_00:

Ahojte! Dneska to bude velmi výjimečné. V dnešní epizodě vám umožním nahlédnout do záklící, jak probíhá spolupráce s nejvíce vydělávajícím network marketerem v Evropě. Na tu epodu jsem přemýšlel už nějakou dobu a řeknu vám, jak probíhá mentoring, jak je to na osobní úrovni a jak vlastně vůbec probíhá taková spolupráce, když máte vonzu network marketingu člověka, který má přes 170 tisíc lidí týmu. Takže pojďme na to! Ahoj krásný deněkám u dnešní epody přiznávám, že nad tímto dílem jsem dlouho přemýšlel, protože mě osobně nenapadlo, že to bude tolik lidí zajímat. Ale jak jezdím po eventech a poznávám se s novým lidi v našem týmu a podobně. Tak velmi často se lidé ptají, jaký je Sandro. Pro ty, kteří se teď asi ptají, kdo je Sandro. Tak Sandro kat záto je můj příjmý appline. Spolupracuju už dva roky a je to člověk, co znám několik rekordů. Před čtyřmi lety přišel do network marketingu bez předchozích zkušeností. Je to Iťák introvert ze Švýcarska, takže žádná minulost odvětví, není to žádná, promiňte, majitelová tlačenka nebo někdo, koho majitel nějaké firmy dosadil do vedení nebo řekl tak ty budeš první a po tebou to porosté, jak to často bývá. Je to člověk, který není nějak naplní na firmu, nemá tam žádné zpříznění, to znamená úplně z ničeho od nuly vybudoval největší strukturu v network marketingu v Evropě a dost možná brzy i celosvětově. No a když člověk vidí tyhle čísla, tak si říká co zatím je a jak to vypadá v praxi. Protože samozřejmě, každý si nějak představuje ty top výkonné lidi. Tak v našem odvětí momentálně Sandro je v Evropě číslo jedníčka ze všech firem, ze všech odvětví globálně. A samozřejmě člověk si pak říká dobře, jak s takým člověkem funguje komunikace, jak ten člověk pracuje jak přemýšlí. Tak jsem se rozhodně, že natím dnešní díl a ukážu vám můj pohled a hlavně co já vidím jako tři nejdůležitější věci, které mě ta spolupráce s ním naučila. V první fázi je to člověk říkám, který za čtyři roky vytvořil z ničeho síť přes 170 tisíc distributorů ne zákazníků, ne nějakých fanoušků, co se někde zapsali pomocí emailu a lidi to si koupili durovou subi se do biznesu. Jeho měsíční příjem podle business for home, kde proto kamy data musíme všechny potvrzovat, ověřovat, tak je přes 60 000 euro měsíčně. Když dáte do kalkučky, tak je to hodně. Ale víte co? On už do tohle odvětví přišel jako milionář. On už předtím byl velmi úspěšný měl ve švýcarskou IT firmu, která dělala pro banky a pěšovny, infosystémy, intranety a tady větší aplikace. Takže asi 90 věc v švýcarsku IT a v bankovní věce celkem rádi. Nem příběh vladu network marketingu a tyší s ním pracuje. Asi vyšlovat, že ta spolupráce mě postavená výsledcích a na výkonnosti není takový podobně. Ale to je to zajímavé. Spolupráce probíhá asi jinak, než si většina lidí představuje. V první fázi to, že vůbec s ní můžu spolupracovat, je o nějakém filtru, že samozřejmě jeho oslovím raky. Tak to bylo spojené s tím za prvé, že mám v té oblasti nějakou minulost a za druhé, že dělám v regionu, který je pro firmu strategický. Takže československo, Polsko, Maďarsko a tyhle ty země. Zároveň on není mentor pro každého. Já jsem párkrát slyšel větu na eventech Jirko, to musí být úžasný dělat s někým takovým. Já to většinou přijdu mčení a řeknu jo, taky proč to říkám? Stejně jako já nejsem vhodný mentor pro každého jsou třeba lidi v rámci spolupráce a světě marketingu, který já doporučím, aby radši šli ne přímo ke mně, ale k někomu v týmu. Protože každá etapa té karéry vyžaduje jiný mindset. První, co mě Sandro naučil, k němu jsem si v sobě líp upevnil, je mentalita áčkových hráčů. Co to znamená? V každém biznise, v každém sportu má takové tři kategorie. Něké z nich jste i vy. První je, kdy se lidi vůbec učí vztah k tomu sportu. Vztah třeba k tenisu, ke golfu, aby u toho vydrželi, aby si tomu našli tu vášeň studium techniky. To je ta nováčkovská fáze. V rámci network marketingu bych to přivodoval k tomu, že ten člověk si vůbec hledá svůj identitu a zjišťuje, jestli to odvětví chce dělat, jestli to je pro něho, zažívá nějaké první úspěchy, první neúspěchy, první zklamání. A začíná se trochu formovat. Potom je fáze druhá, kde se říká člověk už je takové BK, běkový hráč, to znamená podává standardizovaný výkon. Už je třeba ve fázi, kdy už ti má zajímavé výsledky a začíná se tím živit. A pak ječková kategorie. To už jsou ti lokální profíci experti. Samozřejmě asi chápe, že Sandro neřídí napřímo 170 lidí 170 tisíc lidí. Je to o tom, že má určité pracovní skupiny. Takže máčkové lidi, to jsou ti nejvýkonnější, co jsou třeba na příjmu 150-200 měsíčně. A pak máte kategorii A plus v té se interním slangem označují lidé, který se říká emerald. To je pozice v karéře, kde člověk vydělává minimálně 300 000 Kč měsíčně a nějakých 12 000 euro bez osobní produkce, čistě jenom jako literu. To znamená, tam se vůbec nepočítá nějaká osobní aktivita, čistě jen to, co produkuje tým na provizích. Pro mě jsou v rámci interní skupiny, které se říká Emerald Circle. Je těch lidí zhruba 27. A to jsou lidi, kteří nevedou týmu lidi, kteří vedou celé krajiny nebo regiony. Je tam třeba člověk má na starost celý balkán a dokáže jako manažer ovládat 3 země a řešit veškeré aktivity v nich. To jsou lidi A plus. Co to znamená? Člověk ve fázi CD, člověk co si hledá místo učí se první aktivity a vlastně si hledá vztah k tomu, že to vůbec se dělat, bujecá vazba. Bčko jsou lidi, kteří už podají výsledky podají nějaký výkon, ale jsou průměrní těma metrikama. Ačko už jsou výjimeční výkonní hráči a jsou takový ty elity v rámci lokalit v rámci týmu. No a plus jsou úplně jiná ligá. To jsou lidi, kteří už jsou ve formě nějaké vozovkách a legendy v tom odvětví, výsledka má činnostma mají velký přesah. A na nich často stojí celá země, kterí pomáhají organizovat a podobně. A samozřejmě v každé té kategorii se přemýšlí úplně jinak. Co znamená mentalita áčkového týmu. My se s tou skupinou potkáváme jednou měsíčně. Řešíme pouze strategii. Tam se řeší věci, které se budou dít na úrovni měsíců půl roku do předu. Jsou tam strategické věci, které jsou nepříjemné a bolí. To znamená se problémí se věci, které se mají v této pracovní skupině zastavit. A my máme zjemnit ten dopad těch věcí na ten trachu. Co se tam třeba neakceptuje? To máš žádné vimluvy. Lidi, co tam jsou. Mají doručit určitý výstup, určitý výsledek, určitý způsob řešení. Tam se absolutně nehraje na to, že někdo nemá čas, že toho má někdo hodně nebo že třeba něco neumí. Chápu, my jsme zvyklí z Česka a z těch zemí. Maruška je introvert, maruška je extro a umí počítačů neumí, na to se tam vůbec nehraje. Tam ty lidi prostě mají dručit výsledek. A jestli to udělá oni na to někoho najmou a nehraje vůbec roli. Tam se prostě hrají čistě na čísla. Tam nehraje roli ničí temperament, minulost, povaha. Prostě toh není vůbec téma. Všichni tam mají rodiny všichni jsou to prostě běžně fungující lidi, takže ani nehraje role to, že někdo řekne, že má od dítě víc nebo od dítě mí. Tam už jsou lidi organizovaní tak, že když je to potřeba, tak ta rodina se zorganizuje a zají ty věci okolo nebo ti nejbližší. Takže no excuses. Druhá věc. Tam se nepoužívá věta si myslím, nebo mám pocit, že. Tam se všechny diskuse, všechny témata řeší na základě faktu. Takže pocit je stranou. Kdokoliv může být konfrontován. A tam se veškeré věci, když někdo chce něco říct, tak veškeré věci se řeší na základě podložení. To znamená, děje se tahle věc prima. Chci vidět princy, chci vidět čísla, chci to změřit ať víme, jak ten problém je velký nebo malý. To znamená, když se něco začne řešit, žádná panika, žádná drama nikdy neodchází z místnosti, nikdo nezvedá hlas. A osobní zájem jdou úplně stranou. Tohle je třeba věc, která i pro mě byla nová, protože ne každý lídr takhle vést du. Takže v první fázi ano, excusy všechno na základě datů stranou. A třetí věc vyžaduje se absolutní jako respekt a diplomacie v komunikaci. Tam neexistuje. Že by se někdo urazil nebo někdo v nějaké komunikaci dal neprofesionálně nebo zní příchodě nekomentu. My se potkáme měsíčně online a děláme věci, které třeba se budou šít až v příštím roce. Samozřejmě. Tam jste obklopení lidmi, kteří uvažují úplně jinak. Úplně jinak. A já jsem rád, že do té skopi nemůžu patřit, protože vy jste mezi těma nejvýkonnějšíma lidmi v odvětví. Tam jsou lidi, co vydělávají provizně měsíčně peníze, které v mnoha firmách ani nejsou obrat. A víkme si těma lidmi vám mění perspektivu. Takže první věc, co vyžadovat od takového týmu teď možná otázka. Ti lidi se áčkaři stali po cestě, nebo už takové byli, když přišli do té spolupráce. To je ta hlavní věc. Všichni ty lidi, kteří tam u toho virtuálního stolu sedí, už byli takový v rámci spolupráce od prvního dne. To jsou prostě lidi s mentalitou Aplus. Bez výmluvů, profesionálové a lidi, kteří se neřídí pocitama, jak se cítí v té situaci, ale co se reálně děje na základě dat, faktů a toho, co lze prokázat. A tohle třeba mě osobně dalo jasný filtr, s kým do spolupráce můžu vidit a hlavně jak má takový člověk. Takže mě to trošku řekl bych zaostřilo víc, jaké lidi do spolupráce vůbec akceptuju a jaké ne. Protože velké věci můžete dělat s velký lidmi. Teď nemyslím velký vzrůstem a názora má mentalitou. Druhá věc, co mi díky spolupráci s Sandrem docvaklo, že ano, ten duv tu masu můžete většíma zoomama, žíma setkání a podobně. Ale ty nejlepší lidi tam funguje práce jedna ku jedné, to znamená s jedním individuálně. Já většinou komunikace s Andrem mám v podstatě na úrovni Whatsupu a probíhá jednou, dvakrát týdně, kdy je to často o nějakém reportu, co se děje. Víte, v této úrovni už se nechválí za nic. Tam to není o tom, že vlastní poplácá podramínku, že dobrá práce tam se řeší. Prostě věci, které jsou nutné a takové ty systémové infrastruktura. Takže jednou týdně tam nějaký report toho, co vyžaduje pozornost. Z toho se vyfiltruje to, co se vyřeší na lokální úrovni, co vyžaduje zásah. A jednou za tři dny odepíše. V rámci času individuálního vezet je člověk, co vydělává 600 000 euro měsíčně. Když to spočítáte na pracovní dny ten člověk pracoval 32 měsíci, pro ty kam v této úrovni je normální, že lidi dělají v sobotu a oni v neděli neříkám furt, ale protože je potřeba. Tak jdeme to, že má 30 pracovních dnů v měsíci. Tak je to 20 000 eur denně. To je půl milionu denní příjem. A z nás protýkám, to už je jako hotový. S tím nejsou žádné náklady. To je pouze pro viz, co zaplatí daně z příjmu a nějak to základuje. To není obrát ani to není, že zopak je platí nějaké další věci. To je čistá provize. No, tak kolik asi stojí hodina jeho času. Kolik těch hodin toho času může někoho investovat? Takže já s ním reálně osobně k jedné trávím zhruba hodinu každý kvartál. Takže vidět spolupráce není pro člověka, který potřebuje denní podporu nebo který potřebuje každý den povzbudí, že to zvládne a podobně. Tohle je pro člověka, který naprosto přesně ví, kam jde, co chce dělat, a jenom potřebuje korekci. Protože to například minule jsme na hovoru, který proběhl protokám v dubnu letošního roku. V dubnu. Takže ten společný čas není vždycky priorita. Anebo často využiju ten čas na mě má a řešíme něco s další v mém týmu. V dubnu jsme řešili, co se bude dít za dva roky na našem trhu a jaké plány tam má firma. A moje práce je to tam do té doby připravit na tyhle věci. Jeho vize v rámci network marketingu je ten demon tedy až na měsíc. A to dost přesně specifikuje, jaké problémy a jaké věci se řeší. Takže to mě naučilo, že ty nejsilnější lidi nechytám hejnu a nedám si tam pomocí různých zoomů, eventů. Paradoxně, že čím míně lidí na tom zoomu je, tím je to lepší. To je třeba přesný opak to, co jsem vnímal v rámci network marketingů v Čechách a Slovensku, v čem se žil já. Hlavně je tam hodně lidí, hlavně je to velké. Vůbec ne. Já naopak vidím, že ty úzké pracovní skupiny jsou daleko produktivnější a zajímavější. A člověk musí vyžadovat v té spolupráci právě jasný rámec a aby na té žili se dělat člověk co na ní má sedět. Takže se nevykazuje růst tím, kolik bylo na akci lidí a tím, kdo tam byl. Takže druhá věc, co jsem se naučil, že ta spolupráce je daleko individuálší, že lidi nejsou ozubené kolečka, že s těmi lidmi je potřeba osobně trávit častavit toho člověka. Ano z počátku jsme spolu v rámci třeba prvního půl roku strávili hodně času, protože jsme třeba na týden úrovni spolu měli půl hodinkový hovor. Proč to možná to lidi neuvažuje, ale my často musíme překonávat i kulturní i jazykové rozdíly. Příklad. Jsem Čech, to má mentalitou jsem slovan. A mluvím anglicky. On je ital žijí ve Švýcku, že v podstatě migrant. Ale je to spíš švícar. Ale má italský temperament, to znamená, jaké věci chápe jako ital, některé chápe jako švýcar. Žíarové jsou velmi neutrální ve všem, takže vám často neřeknou, co si myslí. To tomy musel zvyknout. A můj anglicky spolu. Což znamená, že my vlastně musíme ty věci komunikovat. Takže já musím anglicky říct tak, aby to buď chápal svůj italskou naturou, anebo jako švýcar, ne jako Čechový. Tohle má to chápek, kleděl mezinárodně, že tam člověk musí chápat i ty mezikulturní rozdíly v té komunikaci. Takže vlastně já mu to řeknu česky českou mentalitou a přaložím mu to do angličtiny, ale on to pochopí v tom jazyce ale svojí mentalitou svojí národností. Takže někdy jsou tam zajímavé situace, které jsou takové nevěřčené. Proto je důležitá ta osobní kultura a je extrémně důležité. Zpočátku všechny týmu osobně poznat, když někoho naberu toho týmu, tak jsem z počátku tráví nějaký čas. Třetí věc, která je něco co nějak hodně inspirovalo, to jsem už v sobě měl, ale tady jsem zažil úplně na takové jiné úrovni. On to mu říká regardless, dostá v Češní jako navzdory. Jasty jsme na ty dva roky prošli jako různýma problémama. A kdo z vás podníka, tak cháp. Když nějaká firma musí za 4 roky vyrůst z nuly. To jeho strukturandova na 10 miliard korunů obratu za 4 roky. Protykam, bez dotací, bez nějaké podpory. Prostě z ničeho na zelené tak je jako tam dost věcí. I celá firmačan se vlastně na tu dobu zpětásobila v podstatě. Proto i zmiňu ten příběh, že jsem to přišel do té firmy až po 8 letech, kdy fungovala. To znamená to žádná tlačenka mají, že byl tam do celěžku zakládal. Není to člověk, který tu firmu založil ani že jí začínal na těch trzích. On přišel až po 8 letech a ovládal tu firmu. Což je to zajímavé na tom v podstatě. Jak se dostalo, že jo. Ač má spoustu růstových problémů. A víte co, já už mám za ty roky v oboru, já tomu říkám, vám se na to slovo a my takhle označujeme. Šit tolerance. To znamená, máme nějakou hladinku a ta hladinka tyhle věci nás ani nerozruší, neřešíme a je to kategorie problémů, které řešíme rano, když se třeba člověk snídá nebo přidá ani kafe. Prostě to nestojí vůbec za drama, nikdo nekomunikuje, ani se o té věci nemluví. To se prostě vyřeší a zamé. Pak jsou věci, kde člověk, tohle bych asi s někým měl probrát, tady asi potřebuju nějakou radu nebo něco. A jsou to věci, které ještě jsou pro mě, že to trošku zaperuje, jak se říká, s těmama. No, tak mě spolupat s Andrem dal najvo, že jsem tu lačku měl zbytečně nízko, že jsou věci, které jako mě nezabijou. Doslova bych je popsal vyto jako dobro, to znamená vojáků. Takže všechno, co se teď zdá jako šilený, tak další den OK, ráno se vzbudím, budu mít ruce nohy, nějak to jdu vyřešit. A my jsme řešili jako věci, které by asi hodně firem úplně položilo. My jsme řešili třeba i masivní útok ze strany italské vlády, konkrétně finanční policie Garda Finance, která šla po firmě. Protože v Itáli ani někde nese úspěch neodpouští. A tou rychlostí tím, co firma zažila a vybudovala naštvala spoustu lidí. A vězte mi, když si finanční kontrola usmyslí, že něco najdou. Tak mi věřte, že něco najdou. A dokud to nenajdou, tak vám klidně za 10 měsíců skoro zablokují firmu. Tohle něco, co by za mě většinatý firm úplně položilo. A teď přiznávám, samozřejmě vy musíte jako lider fungovat tařit, tak všechno je v pohodě, všechno funguje. Ale jsou tam samozřejmě různé otázky, a co kdyby, a co již na tom něco je. A teď musím klobou dolou smeknout, že jsem do toho skvěle zvládl. A tam já jsem říkal, wow, tak to je škole škola leadershipu. Prostě v ten moment, kdy firma měla problém, jako myslím to zaměstnanecká část, tak ten trh fungoval na 100%, žádné pochybnosti, všichni trhali jsme rekordy a prostě do firmy díky tomu, že my jsme dělali svůj v terénu, takoval mraky peněz a ukazovali, že ta firma je zdravá a růstová, že to není žádný problém. A trh podržel celou firmu. A často, co se zažívá v terénu. Firípne a lidi v ten začnou panikařit, odcházet výpovědi. My jsme v tom kruhu 27 Emerald Plus měli pouze jednu jinou stagnaci. Jeden jediný člověk zpanikařil. Ostatní OK, jedeme 100%, co se má dělat. Ano, byla spousta problémů. Takže zvednout si lačku toho, jaký standard vyžaduje od svého týmu. Takže my jsme v těch nejtěžších dobách drželi ještě větší produktivitu, standard, disciplínu než běžně. Tak tohle pro mě jako byla životní legce. A víte v této úrovni už nejste koučovatelní na úrovni tomu, že by mi říkal, jak máme propagovat nějaký produkt nebo jak máme nabírat lidi. To už je čistě jenom mentalitě a o tom, co si člověk představí, že se může v tom biznesu dít. A čím větší problémy řešíte, tím získáváte víc zkušeností. Teď chápu, že to asi nedá úplně každému smysl. Ale čím větší problém překážku člověk překoná, tím je silnější. A tohle bylo bomba sledovat třeba od toho června minulého roku do možná půlky letošního roku sledovat jako co se děje. A teď už pak samozřejmě, když firma je pod takový útokem vlády. Mimochodem nic nenašli, nic se neprokázalo, nikdo nějak nenášknul firmu, takže to bylo za mě trošku na objednávku. Ale i takhle se likvidou firmy. Že i u nás v Čechách známe, že když se stát rozhodne se nějakou zasednou. Takže si udělají svoje. A tam pro mě byla velká taďka v tom. Čověk rozumě uvědomí, že když už jste pod takovým tlakem, tak furt přichází nějaké a to se ještě udělalo tam se něco to a to, a tam a lidi a strach. Tak si říkáte výborně. To ve vás vytvoří takovou nějakou změnu, že už pak se objeví nějaký problém, a vy si neříkáte, ježíš malě, co budu dělat, ale výborně. Víte si výborně, máte fakt už jako masochismus a že máte z těch problémů a starostí radost. Proto víte, že v těch problémech, buď vy jako lídr, vyrostete a zlepšíte se. A když jde o lidi, tak vám odpadnou nějaké slabé kosy, které byste něčily, tak víte v nějakém týmu je problém a víte, že když dáte hromadu lidi na místo a teď tou nádobou zatřepete, takže se ukáže potlakem, kdo jak funguje a kdo je z nějakého tě. Takže určitě za mě nejdůležitější lekce prostě stres tolerance nebo jak to říká, šitolance co vydrží to jste ochotní akcevat. A tam to bylo jasné. Prostě je OK, tohle se děje, tímhle firma prochází a zvládneme to. Jestli někdo chce odejít, ať okamžitě odejde odpojí se z toho. Víte co? Ta pracovní skupina je výběrová. Tam nikdo nemusí být a i lidi mezi sebou se schvalovat závaký kritérii. Protože ti lidé jsou vzorem toho, co se ve film děje, a co se ve šlymě řeší, že jo. Tak otázka je OK, jestli kdo chce odést a odejít teď hned, anebo ať prostě po celou dobu mlčí a makrů jak švýcarské hodinky přesně plní úkoly spolehlivost. To byla pro mě jako obrovská zkušenost. Protože když jsem zažil v minulosti nějaké problémy ve straně firmy nebo vedení, tak se ti lídři umí promiňně úplně rozložili. Ježíš, a co víš mi to a přejší příjemný peněz a co když ten bude ten produkt úplně jako směšná mentalita a pak si člověk uvědomí, proč nějaká firma je po 20 letech v nějakém stavu a nějakě expanduje a rostou. A třetí věc. Všechno, co chci od svého týmu vyžaduje od sebe. Vámcié spolupráce prostě jsou takové jako nevěřené pravidla. A mě nejvíce naučilo pozorování sandra osobně. To znamená já s ním mám nějakou osobní komunikaci, nějaký společný čas, ať je to online, ať to osobně a pak ho vidím vystupovat na eventech a mluvit před lidmi. A tím, že už je trošku znám, tak já poznám, kdy mluví on jako osobnost a kdy plní nějakou roli. Ať to chápeme dobře. To není o tom, že by nebyl autentický, ale že někdy je tím, kým může být v soubocě, a někdy prostě musí nehodit tu uniformu toho velitele největší armády a prostě on je na sebe extrémně přísný. Co se vyžaduje? Samozřejmě péče o své fyzické i dušovní zdraví bez debaty. Když jsem minulý rok hubnul a já jsem udělal takověnu hnu jsem 12 kg za 8 týdnů. A jenom kvůli tomu, že jsem chápal, že to není dobřežím na váhu byť na videách, tak jsem taklo z oči, ale netěžle úplně příjemně. Jakm zhubnul, tak jsem měl takovou malou poznámku, že konečně vypadám jako lídr. Jako člověk, co má disciplínu. Takže to jsou nevýřčené věci. Víte, co je třeba, co jsem si zvykal v rámci toho, že je švíc, že on to jako nikdy neřekne. Oni jsou naprosto neutrální. Oni nepochválí, oni neuraží. Když mají problém, oni to neřeknou. Ale tohle se stalo. Oni prostě to neřeknou. A pro mě to, že tím musím přemýšlet a pozorovat ho, abych pochopil, co si myslí nebo být víc empatický v tomhle. Tak on je na seb extrémně přísný. Extrémně. Takže já často to, co mám dělat, ty směrnice to, co chce, abych dělal dál, nemám z toho, co mi řekne, ale z toho, co vidím, že dělá on. Rozumíte. Příklad mi za týden, co teď točím tohle video, letíme do Las Vegas na GoPro. To je event, kde se setkává lidita v rámci network marketingu. Jsou tam lidi z produktových biznisů, z financí, z kripta různých projektů a cokoliv. Celý network marketing svět. Jsou tam ty nejlepší z nejlepších. Lístek na tu akci stojí 100 000 lasvegas, letenky, utrata. Takže tam člověk je prostě za 200 padů jenom za třídenní event. Tím, když na tohle máte, dáváte najvořil, že to myslíte vážně. To nemáte jako zábavíčku nebo že nečekáte, že porostete strhem o 3% ročníku. To jsou prostě lidi, kteří jsou jako predátoři. On už by tam nemusel být, protože je jedním asi střech nejvíc vydělávajících lidí na světě v tom odvětví. I přesto tam každý rok je. Píše si poznámky by tam možná mohl sedět na kraji a usmívat. Extrémně investuje do svého vzdělání. A tohle vyžaduje od svých lidí. Jeho nezajímá, jestli si člověk koupí, já nevím, nový role nový auto, jeho zajímá, kolik si investoval do svého vzdělání, do svých zážitků, ale i do svého volného času, aby si člověk užil ten úspěch. Zároveň. Psychický rozvoj, tělesný rozvoj. Prostě on tohle vyžaduje. A on to vypozoroval za ty lidi, které má kolem sebe, kdy jsou lidi, s kterýma dělá další dobu než já. A ty lidi mají třeba i lepší výsledky než já třeba za tubu. Ale i přesto jim dává mín pozornosti a mín se jim věnuje. Říkal čím to je? Sympatie má vím vůbec. Já jsem pochopil, že když jsou lidi, kteří jdou na max, jdou prostě na 100%. To znamená berou své tělo, svoji hlavu a ten biznis vážně, tak je tam úplně jiná hodnota pro ně. A on jim to neřekne, ale on to prostě vyžaduje a vyžaduje to potichu vyžaduje ty nejvyšší standardy. A ten člověk buď to chápe a vidí to tam, a nebo ne. Rozumíte, když třeba jste mezi deseti lidmi, kde všichni ti lidi jsou top performeři ve firmě nejvýkonnější lidí v celé hierarchii a všichni jsou elegantně oblečení a ve formě. Zkuste tam sedit ceričku a být tlustej. Je to velmi těžké, velmi těžké. Ale to není jako, že by to nikdo řekl nebo tampsát tabuli. To jsou takové nevěřčené pravidla. A já jsem dřív tohle vůbec nevnímal. Já jsem dřív nechápal, že když mi něco nikdo neřekne, přestože to neřekne, to může být vyžadováno. A že na tom je velký důraz. Takže pro mě třetí věc - vyžadovat jako vysoké standardy, a to, že někdo ty věci nechápe nebo je tak nevidí, tak se na toho člověka toto nezlobit. Prostě přijmo, že ten člověk dorostl do úrovně, na kterou má a že už víš, prostě nemůže. Takže mně spolupráce s ním dalá i daleko větší schovývost, že jsou lidé, kteří na vrchol nemůžou. Ne protože by tam pro ně nebylo místo, ale oni se rozhodnou, že víš nepůjdou. Protože přistupují nějaké svému tělu, ke své hlavě a ke svou biznisu. Ten může říct, Jirka nej, ale někdo tak nebyl vychovaný nebo chápu, ale víte co na to se neberou ohledy. To je bod 1. No excuses, nevymlouvat se. Na rodinu, na původ, na manželku, na manžela, na děti prostě nevymlouvat se. Když si všimnu něčeho, co je jinak u mě a u těch lidí, kteří mají ty výsledky, tak to změním. Já si třeba všiml, že když jsem já měl tendence se na něco vymlouvat nebo říkat nějaké vysvětlení. Já jsem si říct v mysle, že když to dokážu vysvětlit, že to je v pořádku. Víte, co ten smetek dělá. Když jsem třeba z počátku spolupráce jsem neměl na tyle věce nastavené, tak občas se něco třeba nepovedalo nebo jsem nedoručil nějaký výsledek a teď jsem začal vysvětlovat proč, a on je prostě neodepsal. Nebo když jsem s tím mluvil osobně, tak on se odpojil a tomu říkám takový jako mentální odchod. Prostě víte, že ten člověk s váma má je v místnosti, ale on se dívá jinam nebo prostě udělá pohled, který řekne větu tak to snad nemyslíš vážně. Od té doby já jsem přestal vysvětlovat. Protože vidím rozumíte, jeho to nezajímá. Já jsem řekl tohle tak to mám doručit. O vlastně nikoho nezajímá, proč se něco stalo, s tím jsem prostě měl počítat, že se ty věci můžou podělat. Takže pro mě tady to ticho, které někdy umí být velmi hlasité, byla největší škola života. To je ten třetí bod prostě extrémní tlak na sebe, který vytváří ve mě ty nejlepší výkony a zároveň potom i ten tým roste úplně jiným tempem. V rámci toho jsem pochopil, že to není o tom, že by někdo na něco nebyl nebo neměl, je to čistě o počtu hodin, které nějaké činnosti věnují. Ano, někdo má nějaké talenty, nějaké silné stránky. Chápu. Tak tím pádem, ten, co má talenty a silné stránky, se tu vez na učí za 3 hodiny, nikdo tam ty talenty nemá třeba za 10 hodin. A rozumíte, ale stejně se to naučí prostě. Možná v tom nebude excelovat a dokáže podat ten výsledek anebo najít někoho, kdo to zajistí. Ale věta: neumím, neznám, nikdo mi to neřekl. Rozumíte, víte, jak v tomhle kruhu by se člověk cítil trapně, když by tohle řekl. Tam prostě se neakceptuje, že člověk není, jak se říká, personal perfection. Samozřejmě chápou, že progress is perfection, tedy že pokrok zlepšení je ta dokonalost, takže nehádám dokonalost, ale neustále se zlepšit. Takže tam třeba v tom kruhu je vyžadováno, že neustále člově může mít lepší výsledek, být silnějším lepším. A díky tomu, co i ten kruh se posúvá nahoru. Takže závěrečná věc. Dělám si třeba měsíčně i analýzu zpětnou vazbu sám na sebe. Dřív jsem to nedělal, ale analyzuju své projevy na webiních, analyzu když vystupu na veřejnosti co říkám. Analisuju neverbálku analyzuju drescot. Víte co, já dělám s italama. Kíalové na dressco jsou levš. Tam, když bych šel na event šokan oblečený jako manažer, když bych sem dělal pro českou firmu, tak podle toho dreskodu by mě někdo podal talířek s chlabíčkama, že si myslí, že jsem číšní nebo obsuha. Rozuměte prostě tam jsou tyhle standardy tak vysoko. Ač říkáš, že to jako přehání. Právě. Oni to tlačí tak vysoko, ať je to produktivita, vystupování, imit, všechno. Sebe prezentace na světí. že když to lidi dělat na 100%, tak furt s těma 80% jsou výš než na trhu. A to je něco, co jsem na ty dva roky vypozoroval, proč je ta komunita SN Stripe kolem Sandra Kazata. Teď momentálně nejlépe performing nejlépe výkoná nejvíce výkonná struktura v rámci network marketingu v Evropě a už se teď prostě formují i kontinentální spolupráce. Ty si možná říkáte, kdo tohle učí Sandra. Každý profík na vrcholu má trado neuspěje sám, že Sandro má jako mentora od asi tu spolupráce Erika Voryho. Je to člověk, který je legendem v rámci network marketingu. A jak třeba Sandro s týmem vybudoval struktury na evropské a tady jako mezinárodní úrovni, tak Erik měl kontinentální struktury, kde prostě měl týmy v Ázii, v Americe, Jižní Amerika, Skandinávie, Afrika, prostě úplně jiné regiony, jiné, jazykové vybavení kontinentální sítě. Tak to je trenér Sandra zase. Není to o tom, že by spolu týdně volali, ale je to o to, že se dávají kvarálně checkpointy. Proto, jak říkám, spolupráce s Sandrem a z lidma na této úrovni není pro každého. Já bych to přirovnal mentalitou lidi mluví o Jeffu Bazosovi, Ilonu Maskovi. Stevu jobsovi a Karlu Gotovi u nás, aleši Maréšovi těm těm top hvězdám v tom odvětví. Nebo třeba u nás pod rámci podnikaní třeba panáš čuper. Pase, jestli ty lidi jsou blázni. No jasně. No jasně, že jsou blázni. Víte si, že může normální člověk podávat takhle výjimečné výkony v něčem? To musí být člověk jako blázan, v dobré. A když člověk do takové spolupráce jde, tak musí být připravený na to, že bude pod mikroskopem, pod drohledem bude zkoumán a buď se ten člověk rozvíjet a bude růst a pak jede raketově a nebo ne. Doufám, že vám dnešní taková sonda do mých posledních dvou a pod sandrem dala velkou přednou hodnotu, protože už jenom pro mě se to takhle zopakovat byl velký skok. Teď mi prosím vidět, co z těch třech oblastí bylo pro vás to nejdůležitější. To znamená z toho byla třeba áčková mentalita, jestli to byla ta situace, jak jsem říkal, pocity stranou, vysoké standardy, profesionalita. Jestli to byla ta individualita, že vlastně člověk ty nejlepší hráče potřebuje řešit individuálně a vlastně být času investovat do poznání a naladí si s tím člověkem, anebo třeba ta poslední věc o těch neviditelných standardech a tlaku na sobě. Dám takový malý bonus na závěr, to, co mi se Andro hodně přetočil, tak je lačka toho, co dokážu. Já jsem až pod jeho vedením poprvé si třeba řekl, že zvládnu finančně a ve všech ohledech tu Ameriku. Tak jsem poprávěl dva roky zpátky do Las Vegas. V době, kdy jsem viděl network marketing nějakých 100 000 měsíčně, tak jsem si za 250 koupil lísty a všechny věci okolo. To znamená, co mě naučil jako poslední bolusou věc, když se něčeho bojím nebo z všichni máme někdy z něčeho strach nebo jest to dobře dopadne a podobně si zariskovat, tak vždycky skočit, vždycky zariskovat, vždycky to udělat, že na konci toho všeho to přežijeme. Takže vidět, co byl pro vás nejsilji a moment a budu se s nimi těšit u dalších videí. Mimochodem, dejte nevědět, jestli vás takovéhle rozhovory popišu spolupráci s někým nebo rozeberu víc tady tu záklisní věc baví třeba víc než ty témata, které dělám běžně, takže ty popisovací, vysvětlovací a třeba mít jiné formáty. Díky za pozornost a uvidíme se u dalších videí. Ahoj.