Proč hate není váš problém

V dnešní Rychlovce se podíváme na to, jak reagovat, když se k vám okolí obrací zády a nedokáže pochopit, proč děláte to, co děláte. Pokud bych to měl shrnout jedním slovem – neřešte je.

Za dobu, co se pohybuji v byznysu, jsem totiž nikdy nenarazil na člověka, který by byl výš než já a přitom mě zpochybňoval. Pamatujte, že hate přichází vždycky odspodu. A ne proto, že byste dělali něco špatně, ale proto, že dotyčnému se nelíbí, kam se posouváte. Často jsou to lidé, kteří žijí v průměru, na „klídeček“, ale nesnesou pohled na někoho, kdo má odvahu dělat něco navíc.

Mnohdy se s tímto pocitem setkáváme i na sociálních sítích – všude vidíme perfektní dovolené, luxusní auta nebo zdánlivě dokonalý život. Pravda ale je, že 95 % z toho je jen přetvářka, momentka z jediného dne, která se tváří, jako by tak vypadal celý život.

👉 Pamatujte, váš růst nepotřebuje souhlas okolí. Důležité je, abyste věděli, kam jdete vy sami.

Chapters

• 0:00 Úvod a nastavení tématu
• 2:00 Proč je houževnatost důležitější než strategie
• 4:30 Strach z hejtu a logika 95 % vs. 5 %
• 8:30 Když okolí nechápe a tiše vyčleňuje
• 12:30 Přestaňte přesvědčovat, začněte jít
• 15:30 Hejt nepřichází shora
• 18:00 Volba prostředí a podpory
• 21:00 Iluze sociálních sítí a čančání nevěsty
• 25:00 Ticho bez potlesku a dlouhá hra

Transcript

Speaker 1: 0:00

Prostě to ignorujte a neřešte je. Teď si asi říkáte, o čem mluvím. Prostě neřešme to, co si ostatní o nás myslí, jak nás sami se sebou srovnávají a nebo jak se my srovnáváme s tím, co vidíme na internetu a sociálních sítích. Dnešní epizoda bude hodně na tělo a bude to taková základová deska pro to, aby si člověk vybudoval tu odolnost, kterou bude potřebovat cestě na vrchol. Doufám, že jste připraveni. Jdeme na to. Ještě jednou. Krásný den. Srdečně. Vás vítám u dnešního podcastu. Pokud se díváte poprvé, jmenuji se Jiří Šedek, a dnešním dílem vás budu provázet. Mám pro vás dnes téma, které je trochu odlišné od těch běžných. Možná se říkáte, proč se tolik věnuju osobnímu rozvoji, mentalitě, nějaké psychické houževnatosti, proč si neřešíme jenom ty svoje obchodní témata, marketing, network marketing a podobně. Vysvětlím Ať člověk dělá cokoliv sport, kultura, biznis nebo třeba i vztahy, cokoliv tak člověk jde z nějaké stanice A do stanice B, ze života, který má, do života, který chce. A ta cesta neobnáší pouze údolí jednorožců, obláčků, radosti a smíchu, a palačinek, kafíčka, prostě pohodička. Ale jsou tam i fáze, které jsou psychicky dost náročné, a pokud člověk na tu cestu není v tom základu dostatečně vybaven a připraven, tak ji nedokončí. A já tohle vnímám u hodně lidí v rámci mého týmu v network marketingu, ale obecně u lidí, kteří v mém okolí podnikají nebo se o něco snaží ve sportu, v kultuře a podobně, a oni často zamrznou v nějaké fázi a nedokončí ten proces. Takže oni v podstatě ani nemají ten benefit té nové destinace, toho nového života, ale zároveň už jsou hodně daleko od destinace A a neví, co mají dělat, protože ten starý život už se jim nelíbí, nebaví je, nemají už tam ty kontakty, tu vášeň, ale zároveň tam ještě nejsou A nebo se leknou a vrátí se zpátky. Proto považuju téma psychická houževnatost za klíčové, pokud člověk chce v něčem dosáhnout vrcholu. A teď vám to neříkám jako téma, které jsem někde načetl, nastudoval, ale že to vidím z první ruky a i já sám jsem na té cestě často zastavil a říkal jsem, jestli vůbec jdu správně. Přitom stačilo jenom pokračovat dál.

Speaker 1: 3:46

A kdyby mě předtím někdo varoval, který bych dneska rád otevřel, je to, co si o vás myslí ostatní. My se dnes hrozně zabýváme tím, co si o nás okolí myslí. My žijeme těma Facebookama, instagramama, nevím, tiktakama nebo TikTokama, pardon, youtubama, a tam máme obavo, aby jsme tam nedali něco, co ostatní budou hejtovat, řešit, komentovat, aby jsme nevypadali hloupě. Teď vám řeknu něco, co mi hodně pomohlo Budete vypadat hloupě. Budete vypadat hloupě, protože ta drtivá masa lidí na světě žije naprosto průměrným životem.

Speaker 1: 4:31

Příště se říkalo nějakých 80 na 20, já bych dneska řekl tak 95% a 5%. To znamená, 5% žije velmi kvalitním, luxusním životem, po zdravotní, finanční, vztahové stránce. No, a 95% je ten průměr a podprůměr. Takže logicky, když se rozhodnu jít mezi těch 5%, tak tu moji cestu těch 95% nechápat nebude. To je pochopitelné, protože oni chtějí být, že jo, vybalancovaní v průměru, prostě ta pohodička. Ale člověk, co chce mít všechno v rovnováze, nakonec má průměr ve všem On žádný balans neexistuje.

Speaker 1: 5:21

Já to vidím třeba u lidí, kteří se dají do sítěvého marketingu nebo začnou podnikat, nebo třeba dělat nějaký sport, který není jenom badminton, někde pinkaci, ale jdou do něčeho vrcholově, ať je to fitness, ať je to třeba běhání maratonu, cokoliv. Jakmile se do toho dají, tak to okolí najednou vidí, že oni z toho průměru vybočují, že dělají nějaké extrémní věci. Najednou si nechodí v pátek prolít hlavu aíte do hospody s nima každý týden, ale třeba obtýden nebo já nevím vůbec, a oni najednou mají o vás strach, protože vy teď se chováte nějak jak. Oni to nechápou, protože oni znají ten svůj průměr a většina těch lidí okolo. Takže někdy vám něco řeknou, někdy vás začnou jako tiše vyčlenovat z kolektivu, že najednou vy se chováte jako protirežimově, a tohle dost bolí. Hlavně vidím, že ženy to třeba berou hodně osobně, protože jsou víc kolektivně ladě než třeba muži, dáno historickým vývojem a podobně, a najednou to začne bolet. Ano, teď jsme všichni hrozně hustí, že prostě jako disciplína tohle bolí, to bolí, to, člověk si připadá jako blázen. Najednou zjistíte, že lidi vás hodnotí, soudí, mají na to nějaký názor, třeba to nechápou, a říkáme si proč děláš tohle, proč děláš tamto? a, prosím tě, teď si běhá nějakým sebe, teď jsi hrozně chytrá. Nebo tady, teď jsi něco začala, rozhodla dělat, začala si s něčím, a teď životního partnera, někdy od rodiny, někdy od kamarádů. Co mi docvaklo po mnoho letech, že pokud vás ten člověk má opravdu rád, opravdu rád, fakt jemu na vás extrémně záleží, tak si dá ten čas, aby řekl Jirko, zuzko, petě, vidím, že jste teď dalo něčeho nového, co to je, nebo proč jste se takhle rozhodla. A ten člověk má upřímný, srdečný zájem A ne člověk, který jsem třeba dělal já a snažil jsem se lidem okolo sebe vysvětlit tu cestu, kterou chci jít a aby ponišli se mnou. Občas se mi to dařilo víc, občas míň, občas jsem se snažil, někoho, kdo nic v životě nechce, přesvědčit o tom, že mě něco chtít měl. A pak byly lidé, kteří nějakou cestu hledali, a líbila se jim ta moje. Tak jsme šli spolu A já se snažil ty lidi přesvědčit. A já se snažil ty lidi přesvědčit. To fungovalo dočasně, co fungovalo lépe, a dělám to dneška. Tak mluvím s lidma o tom co vidím, čemu věřím a kam chci jít. A člověk který to má v sobě taky, tak to v něm, jak se říká, zacinká. A člověk který to má v sobě taky tak to v něm jak se říká zacinká. A člověk který to v sobě nemá a má nějaké pindy nebo něco, tak to prostě ignoruju, protože většinou ten hate nebo nějaké ty komentáře, ty poznámky pocházejí z toho, že máte odvahu dělat věci, na které oni koule nemají. Oni tím vlastně chtějí říct Jirko, ty žiješ život způsobem, jaký bych já nežil. To je vlastně celý co tím říkají Jirko, žiješ život způsobem, jakým bych ho já nežil. To je vlastně schované za jakoukoliv nenávistí, hejtem, pomlouváním, a já to chápu. Já to dělám právě proto, abych nežil jako ten člověk, co mi to říká, protože hejt nebo pomluvy, odsuzování nikdy nepochází z hora. Vemte si, když se rozhodnete třeba zhubnout, tak sportovec fitnessa někdo, kdo je na vrcholu v té oblasti vás nehejtuje za to, že si děláte krabičky, že řešíte co jíte, kdy jíte, že máte doplňky stravy doma. Kdo vám řekne, že je to zbytečné, že to ještě víc tlustej než vy. Je tak. Když chcete uběhnout maraton, tak člověk, který je běhá, vám neřekne, že trenujete zbytečně moc, že to hrotíte, že nepotřebujete boty, že můžete běhat v sandálech. Jo, člověk z vatel, který je úspěšný, vás nehejtuje za to, že navštěvujete semináře osobnostního rozvoje, že děláte nějaké aktivity, že se třeba učíte prodej, že se učíte komunikaci, že dělal pětkrát jo, a je to chápu. Oni často jim mají zůstali tam s nima Teplíčko, smrádeček a pivo dvakrát týdně. Takže jediná reálná cesta, jak s tímhle pracovat, jak se to naučit, protože tohle nikdy nezmizí. Vždycky vás budou hejtovat, a čím budete výš, tím víc toho hejtu, té negativity, toho odsuzování a toho negativního názoru na vás bude Hotovo. Rozumíte, průměrného člověka nikdo nehejtuje, tam na to není prostor. Nemat za co. On má průměrnej život, průměrné děti, průměrnou manželku, průměrného psa, průměrný byt, průměrný plat. Rozumíte, jeho nemůžete ani za nic odsuzovat, protože on se vlastně ve všech věcech drží tabulek. Dokonce i cholesterol a velikost přirození má průměrnou. Není co hejtovat. Jakmile už něčem vybočujete, už je to problém. Do momentu, než se dostanete mezi lidi, kteří už tam jsou, taky Kapí to. Takže co se dá s tím dělat? Povznést se na to a přestat lidi přesvědčovat. Oni nepůjdou s váma, pokud to v sobě nemají. Pokud je dokážete přesvědčit, tak jenom dočasně. Já jsem taky v minulosti zkoušel, abych přesvědčil lidi dělat něco, co sami dělat nechtějí, a někdy se mi to dařilo na nějakou dobu. Takže nepřesvědčuju. Já jim to řeknu, co vidím, kam chci jít, co mi dává smysl, a čekám na jich reakci, buď je to zajímá, já jim k tomu řeknu víc anebo jim to oznám, aby věděli třeba čemu se věnuju nebo co chci d protože všema těma negativníma reakcema oni říkají pouze to, že vy žijete způsobem života, jakým oni by nežili. A jak říkám, je to v pohodě, protože vy to všechno děláte právě proto, abyste nežili jako oni. A teď to neříkám s nějakým despektem, ale naopak s respektem k tomu, že každý si svůj život představuje jinak, a je potřeba to chápat, protože takový ten mindset, že já chtím všechno v rovnováze, v balancu, to je hloupost. Prostě fakt neexistuje to, že člověk chce být úspěšný a nebude patřat sobotu, protože víkend patří, já nevím, koníškům. Já neznám nikoho, kdo je v nějaké oblasti výjimečný výsledkama, že má život v rovnováze. Prostě po určitou etapu tam byly extrémy, ať je to extrémní počet hodin, které pracoval dělal, extrémní věci, které mějí výsledky, a občas to i znamená, se přestat výdat s nějakýma lidma, bohužel. Ale na té cestě na vrchol, budete poznávat různé lidi a někteří lidé budou součást té cesty a budou vás podporovat v chování, které vede na ten vrchol, a někteří prostě ne. Samozřejmě, když máte pak kamaráda který, když třeba chcete hubnout a on, místo toho aby vás tomu podporoval, tak říká prosím tě, tak to neřeš, tak tak si dej ten bůček a zapíj to pivem. Když se nic nestane, OK, půjdiš. Ale já bych měl kolem sebe radši lidi, kteří mě podporují v tom, co dělám a čemu věřím. Druhá část té houževnatosti je to, s čím my se srovnáváme, s tím, co vidíme na internetu. Teď máme ty různé Instagramy, Facebooky, youtuby, já nevím všude. My vidíme životy jiných lidí A my si říkáme oni žijou tak hezky, já takhle nežiju, asi něco dělám špatně. Já znám dost těch rádových celebrit z internetu, osobně, těch různých biznismenů a biznis žen a těch, než to budete analyzovat a říkat si jak váš život je takový obyčejný. Tak si vemte tuhle myšlenku za vlastní. Ten člověk dává na internet něco, co chce, aby ostatní viděli. Když tam dává tu svoji morning routine a ty nejlepší momenty, tak on chce, aby to někdo viděl. Nebo za ním někdo dokonce běhá, fotí ho, natáčí ho. Tak to jsou ty nejlepší momenty. Nebo jsou často uměle vytvořené, aby to vypadalo cool. Já tomu říkám čančání nevěsty, pokud se dívají nějaké dámy, milé dámy, asi všemi nám jasné, že ve svatební den vypadáte jinak a dáte si na všem víc záležet, než když máte obyčejnou sobotu. Je tak. A tím pádem my se srovnáváme s něčím naprosto nereálným. My tam vidíme lidi, kteří dělají ten biznis a cestujou, a jsou furt někde s nějakýma lidma a něco se furt děje. Oni reálně ze 365 dní možná jeden měsíc dohromady těch nějakých 30 dnů něco takového zažívali. Zbytek toho je naprostý průměr a taková ta běžná šeď, jak se říká. Ale oni dají pouze ty nejlepší momenty. Proto, jak říkáme my pánové, když se přistalo na Marzu je z toho zhruba údajně pět fotek Běžná žená jde do koupelny a udělá jich 350, aby jednu vybrala, která je ta vítězná. A my si pak vytváříme iluzi v tom, jak vypadají životy ostatních. A úplně reálně, ta iluze je hodně vzdálená tomu, jak to reálně vypadá Na těch sítích. Lidi vyberou z těch 365 dní těch 10-20 nejlepších dní v tom roce, a my si myslíme, že tohle je standard, není to standard. My si myslíme, že tohle je standard, není to standard. Já měl tu čest být při té cestě na vrchol u mnoho lidí v rámci network marketingu a znám ty příběhy osobně. To nejzásadnější, co oni prošli, co je utvořilo. Není to, co dávají ven a to, co je na sitích, ale to, co nebylo vidět. A byla tam právě ta ticha etapa, kdy měli kolem se méně přátel, možná etapa, kdy vyhrávali a nikdo jim netleskal. Tleskali oni sami sobě, protože oni jediný věděli sami sobě, protože oni jediní věděli čím prochází a co se děje. A tohle bych bral jako jednu z nejdůležitějších vlastností nebo dovedností, spíš dovednost pro lidi, kteří chtějí být v něčem úspěšní. Jak dlouho dokážou v něčem pokračovat, aniž by jim ostatní tleskali. Jak dlouho dokážou dělat nějakou věc, nějakou činnost, jít na vrchol do toho kopce bez potlesku, protože my jsme často zvyklí udělat nějakou činnost a hned jo, super bomba, to máte trofeje za účast, to máte takovou tu jako slepou podporu. Rozumíte že my vlastně očekáváme, že nám lidé budou fundit a přece jsme ještě nic neudělali. Tak, člověk který dokáže dlouhou dobu jít dělat ty činnosti bez toho, aniž by potřeboval potlest k zvenku, tak je člověk, který prostě vyhraje. Víte tyhle dvě témata zaprvé jak srovnávají ostatní svůj život s tím naším, anebo jak srovnáváme my ten náš s životem ostatních. Tak tohle je doslova základní deska té psychické houženotosti a disciplín, odolnosti, kterou člověk potřebuje, pokud fakt chce v něčem uspět. Protože lidi, kteří si na to budou dělat v televizi. A každý výsledek, který za to stojí, každý výjimečný moment, každé vítězství má svoji cenu. A ta cena znamená i to, že někdy platíme osamělým časem, někdy jedeme všech stran na Slovensko a člověk míjí ty často ještě zasnuté domy, kde se dívá, že lidi ještě spí, že si říkáte, proč tohle vlastně dělám? Ale teď ještě najednou, když se vám daří a jste v pohodě, tak prostě tady ty věci neřešíte. Ale pak jsou třeba měsíce, kdy, i když děláte všechno správně, ten biznis prostě má nějak jako že jo pod ty žebra. Víc to bolí, a v těch momentech je důležité, jestli člověk zůstane u té své rutiny a dělá ty věci, i bez ohod na to, že to ostatní nechápou, anebo že vidíte život těch ostatních, kteří už tam třeba jsou a už tam sdíjí ty své vítězné momenty. Tak to bolí, a v ten moment ta houženotost vás udrží ve hře. Protože, jak říkám, nejčastější problém je v tom, že lidé poslouchají názory nebo kritiku lidí, kteří ale nejsou tam, kde chtějí být oni. Oni nežijou život, který chceme žít, i my Tak proč bych je poslouchal? Nebo jinak poslechnout, vyslechnout, proč ne? ale nepouštět ty věci do sebe. A nebo zároveň my chceme jenom to hezké a nejsme ochotní prožít tu transformaci, která je ale toho nedělnou součástí, která znamená změnit své návyky, změnit své prostředí, ať fyzicky nebo kontakty, prostě změnit místo, kde žiju, jak žiju, změnit lidi se kterýma jsem, kdy to nikdo nechápe, kdy lidi netleskají, než je ten úspěch viditelný, protože my si pak tvoříme iluze v tom, že to, co vidíme na těch sociálních sít, že to je, ta realita není. To je to, kde vypadají líp než normálně, kde to je lepší než normálně, aby ukázali ostatním že i ten jejich život je hezký. Ale jak říkám, ten úspěch nevzniká z toho, co se na těch sítích vidět, z té oslavy toho úspěchu, ale v těch temných chvilkách, osmělých momentech, kdy ty věci reálně děláme a rosteme. Takže je nutné se adaptovat na tady, tu, jestli to můžu říct, takhle společenskou bolest, protože ono to fakt bolí, kdy někdy jste mimo pro ty lidi. Jo, nechápou to a trošku vás jako tak dají bokem. Ale to se mi v životě potvrdilo každá fáze růstu je vykoupená bolestí, a pokud jste ochotní přečkat a jít dál, aniž byste viděli výsledek, aniž by vám někdo tleskal, tak ten úspěch pak může přijít opravdu rychle. Ale jak říkám, je to fáze, která se prostě musí projít. Napište mi prosím do komentáře, jestli dneska přišel nějaký moment který se týká i vás, a vy jste tohle zažili, a vy jste tohle zažili, aby ostatní věděli, že v tom nejsou sami a že to je součást. Díky za pozornost a uvidíme se u dalšího videa, Ahoj.